Pošmourné ráno, počasí, že by psa nevyhnal, kalendář ukazuje jaro, ale venku regulérní zima.
Na zastávce v Horní Plané se před 6:45 schází sestava, která pojede změřit síly se zbytkem okresu.
Autobus přijíždí, řidič se smiluje a otevírá dveře dřív, aby se z nás nestali sněhuláci. V Krumlově zjišťujeme, že společný autobus, který nás má odvézt, zatím nikde. Kluci v mikinách se klepou, nervozita je znát. Přicházejí další týmy: „Ty bláho, ti po mě určitě půjdou! Tam nevydržím ani dvě minuty!!“ Kritické zkoumání protihráčů, prokládané nervózním třepáním se na zástavce v nárazech větru se sněhem, pokračuje. Konečně přijíždí autobus a už míříme směrem ke Kaplici.
Nová hala nás vítá, jdu vylosovat skupinu a poslechnout si organizační pokyny. Sahám pro papírek a vidím D3! Tak a kdo bude další ve skupině!? Nakonec Malonty a Křemže. „To by šlo,“ říkám si, „teoreticky bychom mohli postoupit a hrát o 3 místo.“
Po hale chodí namotivovaní borci z Fantovky, Plešivce, TGM a další. Mezi nimi kluci z Plané.
Zájezd do Anglie nám probral tým, takže máme základ čtyři a zbytek co dům dal. Brankář José, který v bráně nikdy nestál, má chudák trému i z vyhození balonu.
První zápas v 11.15 hodin. Tak to je mazec! Kluci sledují soupeře, nervozitou nevědí, co by, koupit se nedá ani voda. Konečně hraje soupeř ze skupiny, zápas se hraje na 12 minut a prozatím v předchozích zápasech branek mnoho nepadlo. Bohužel, tady se s nimi roztrhl pytel, zápas končí 0:5 pro Malonty. Je jasné, že pokud neporazíme Křemži, musíme Malontům dát alespoň 6 branek na postup ze skupiny.
Čas se blíží a kluci se rozehrávají, zkouší brankáře a je tady pokyn k zápasu. Křemže – H. Planá, sestava Šára, Kuča, Hrubý, Prášek, v bráně Schwarz. Střídá Janout, Patka, Matějka.
Hoši nabíhají do zápasu s takovou vervou, že se Křemže nestačí vzpamatovat, sprinty Jirky Kuči, rozehrávka Marka Šáry, všestrannost Sama Práška doplněná týmovou prací Ondřeje Hrubého přináší své výsledky. Kluci poráží oba týmy a suverénně postupují ze skupiny.
Semifinálové a finálové boje sice jsou o nervy, většina zápasů končí rozstřely v penaltách, ale tým Horní Plané snad jako jediný přehrává všechny ve stanoveném hracím čase.
Komentář od trenéra konkurenčního týmu: „Tak jako přijet ve čtyřech a vyhrát turnaj bez brankáře,“ už spíš jen pobavil.
Co k tomu dodat? „Kluci, byli jste všichni úžasní, jsem na Vás pyšný a v kraji Vám držím pěsti, moc Vám to přeji!! “
Mgr. Michal Pernecký
