V podvečer, v pátek 6. června 2025, na nádraží v Horní Plané, mávali rodiče na rozloučenou autobusu plném jejich dětí. Cílovou destinací této cesty byl chorvatský Klek u bosenské hranice. Děti samou nedočkavostí nemohly usnout. Vzrušení z nadcházejícího dobrodružství bylo hmatatelné a energie z dětí jen sršela.
V ranních sobotních hodinách autobus zastavil na území Chorvatska, v malém městečku Klek. Všichni zamířili se svými zavazadly k hotelu, před jehož vchodem vytvořili hloučky, hodnotící bělostnou kamínkovou pláž, průzračné moře a vysoké skály za zády. Po krátkém čekání tichá budova hotelu ožila energií hornoplanské mládeže. Rozdělily se pokoje, vybalila zavazadla a po krátkém odpočinku se celá skupina jala prozkoumat městečko a pláž.
Sportovní areál v centru obce vracel pozorovatele do devadesátých let. Ale ani betonová hřiště, padlé stromy a válející se pořezané větve na okrajích sportoviště nemohly utlumit nadšení dětí. Zejména v podvečerních a večerních hodinách se zde sváděly lité sportovní bitvy v nohejbale, fotbale, tenise, stolním tenise, badmintonu. Občas tak vzduchem létaly nejen cifry skóre, výkřiky nadšení, ale i létající talíře freesbee.
Náplní dalších dní byly menší pěší výlety po okolí. Vyškrábali jsme se po strmých skalách na Smrdan Grad, prošli se příjemnou stezkou podél pobřeží až ke státní hranici s Bosnou a Hercegovinou a vystoupali na vyhlídku na slavný Pelješacký most, který je moderní architektonickou dominantou této lokality. Ve středu jsme výletním autobusem navštívili „perlu Dalmácie“ – město Dubrovník.
Ve čtvrtek a v pátek děti sportovaly „na sportovišti“ v ranních a večerních hodinách, aby mezitím ve vodách Jadranu zdokonalovaly své plavecké dovednosti. Rovněž se vytvořila skupinka šnorchlujících potápěčů a lovců pokladů, kteří úspěšně nacházeli na skalnatém dně zátoky mořské schránky a různé živočichy. Někteří ze žáků ochutnali ryby a mořské plody prostřednictvím hotelové kuchyně, jiní dali přednost známé a vyzkoušené pizze.
Poslední den, tj. v sobotu 14. června, byly vyslyšeny prosby dětí a byl konečně otevřen „nafukovací skákací hrad“ v moři, na němž se zájemci značně vyřádili a vyskákali. Čekání na zpáteční autobus bylo dlouhé, ale v 19:00 jsme konečně seděli všichni usazeni na svých místech a začali snít o vřelém rodičovském objetí, ke kterému došlo v neděli 15. června v půl deváté ráno opět na hornoplanském železničním nádraží.
.
